Pamatuji si ráno 18. listopadu 1989. Byly mně čtyři roky, v celém bytě byl smrad z chlastu, na zdi visela vlajka a všude byly hromady flašek. Ač jsem smýšlením spíše minarchista, tak demokracie je samozřejmě lepší než komunismus nebo totalita, takže sedmnáctý listopad slavím jako pokrok, ale chtěl bych další listopady, kdy se bude stát zmenšovat a osobní odpovědnost a svoboda jedinců zvětšovat. To se však neděje, jsme čím dál víc socialističtější, populističtější, stát bobtná, nad ním bobtná EU, komise nad komise pro komise, dotace pro křivení trhu a tak. Je to bohužel nevyhnutelná vlastnost demokracie, protože lidé budou spíše volit populisty a tak si myslím, že se zase jednou probereme ve světě, kdy v zájmu celku nebude svoboda jedince nic.

Ne, nenadávám na demokracii, jsem za ni rád, vlastně šťastný, ale přál bych si, abychom se posunuli ještě dál, protože kvalita demokracie bude přímo úměrná kvalitě vzdělání a pokud by se kvalita vzdělání zvýšila dostatečně, nepotřebovali bychom tolik politiků a zaklínačů hadů k tomu, aby za nás řešili něco, co dost možná ani problém není.

Kvalitní vzdělání pro mě znamená racionalita, orientace v tom co a jak bylo a co a jak je teď, co jsou příčiny a co následky a hlavně jakou roli v tom hraji já a jaký vliv na to mohu mít. Nestavím na druhou kolej emoce a duševní pohodu, ale i dosažení tohoto na individuální úrovni musí vycházet z racionálních rozhodnutí, jinak je to šarlatánství, demagogie, tmářství, bludaření, faleš a lži.

Díky těm, kdo jsou schopni a ochotni se postavit lžím, násilí a intoleranci, ale nemusí kvůli tomu obírat o svobodu jiné.