Krize v Evropě v roce 2008 nebyla jen důsledkem pádu amerického trhu s nemovitostmi – byla důsledkem toho, jak bylo vše globálně propojené. Stručně řečeno:
Proč se americká krize „přelila“ do Evropy
1. Evropské banky držely americké hypotéční dluhopisy
- Americké banky balily rizikové hypotéky (subprime loans) do finančních produktů (MBS, CDO) a prodávaly je po celém světě.
- Velké evropské banky (Deutsche Bank, UBS, Société Générale, britské banky aj.) do nich investovaly miliardy a věřily jim, protože měly vysoký rating.
- Když se americké hypotéky začaly hromadně nesplácet, hodnota těchto cenných papírů padla → evropské banky utrpěly obrovské ztráty.
2. Banky si přestaly věřit a zamrzl úvěrový trh
- Banky běžně půjčují peníze jedna druhé. Když ale padl Lehman Brothers, nikdo nevěděl, která banka je další na řadě.
- Banky se přestaly navzájem financovat → nedostatek likvidity (cash) → firmy a obyčejní lidé se najednou nedostali k úvěrům.
3. Evropa měla své vlastní „bubliny“
- V některých zemích (Španělsko, Irsko, Velká Británie) byl také obrovský realitní boom s levnými půjčkami a přehřátým stavebnictvím.
- Když se zastavilo financování a klesla důvěra investorů, tyto domácí realitní bubliny praskly taky.
4. Státy musely zachraňovat banky
- Aby bankovní systém nezkolaboval, vlády pumpovaly miliardy eur do bank.
- Výsledkem byl růst státních dluhů → a z toho nakonec vznikla dluhová krize eurozóny (Řecko, Portugalsko, Itálie, Španělsko).
5. Eurozóna měla systémové slabiny
- Společná měna (euro), ale žádná společná fiskální politika.
- Němci a Francouzi levně půjčovali jihu Evropy, který peníze utrácel → když se finanční trhy zadrhly, eurozóna se ocitla bez nárazníku (nemohla tisknout vlastní měnu, devalvovat, samostatně snižovat úroky).
Jinými slovy:
USA zažehly požár, ale Evropa byla plná suchého dřeva – vysoká zadluženost bank, vlastní realitní bubliny, slabá pravidla eurozóny a silné napojení na americké finanční trhy.