A každej, kdo ho volil a jakkoli s ním kooperuje taky. Nikdy nezapome Norsku, že nedostal Nobelovu. Nejsměšnější člověk, trapák a sráč.

Píčus zasranej, děkuje Putinovi za ropu, to snad není možný! Totální dada tenhle svět.

Ve Společně VM jsem od začátku. Od začátku vím, že nechci kandidovat. Mám k tomu dva důvody. Jednak jsem pořád někde v luftě a tudíž bych nemohl odpovědně dělat práci zastupitele a jednak, a to je pro mě podstatnější důvod, by horliví lidé jako já vůbec do státní správy neměli lézt. Je to umění diplomacie a byrokratické práce. Nejsem v tom dobrý a nebaví mě ani jedno.

Společně VM supportuji, protože je to nejkompetentnější politické zastoupení, které kdy VM mělo. Pomáhám pořádat akce, posílám nějakej ten šesták na chod organizace a občas se účastním schůzí, kde tak trochu vysírám, však mě znáte. Pindám, nechám si věci vysvětlit a nebo zase pindám.

Ideologicky jsem anarchokapitalista, takže opravdu do hloubky si nerozumím s nikým ze SVM, ale jsou de facto jediní, se kterými jsem schopen se bavit, a kteří jsou schopni silně argumentovat a skutečně pracovat. Všechny ze Společně VM znám osobně a za všechny dávám ruku do ohně.

A jestli se podle mě Společně VM za poslední roky v něčem zásadně změnilo, tak je to profesionalizace. Naučili se politiku dělat jako řemeslo. Umějí se pohybovat v systému, připravovat projekty, vyjednávat, hledat kompromisy, orientovat se v rozpočtu, dotacích, zákonech a všech těch dalších věcech, o kterých máme my ostatní většinou jen velmi mlhavou představu. Vidím to zblízka, ta práce je ve skutečnosti neskutečná otrava a nuda (alespoň pro mě) a o to víc si vážím toho, když ji někdo kompetentní dělá, navíc většinou ve svém volném čase.

Myslím si, že máme velmi dobrou šanci volby vyhrát, dotáhnout všechny rozjeté projekty a zahájit několik dalších. Ale rozhodně si nemyslím, že je to nějaká samozřejmost.

A právě proto tenhle text píšu.

Protože existuje jedna věc, kterou sociální sítě brutálně zkreslují. Ve společnosti je vždycky nějaké procento lidí, jejichž ambice výrazně přesahují jejich schopnosti. A čím míň toho člověk ví, tím jednodušší mu svět často připadá. Kritiku smázne, sebereflexe nikde, ale zato umí skvěle řvát.

A sociální sítě přesně tenhle typ lidí milují.

Pak vzniká dojem, že je všechno špatně, všichni jsou neschopní a stačí konečně zvolit někoho, kdo „řekne věci narovinu“, „udělá pořádek“ a „postaví se za obyčejné lidi“.

Netvrdím, že je ve VM všechno růžový. Není. Mohl bych vyjmenovat spoustu věcí, které mě štvou.

Ale vadí mi to nekonečné:

„No jo, Medříč.“

„Tady nikdy nic nefunguje.“

„V dnešní době je těžký…“

Libovolně doplň.

Podle mě je to skoro rouhání, protože tihle lidé často nevidí za ceduli VelMez.

Ano, můžu dát sto příkladů, kde se žije skvěle, kde různé části státní správy fungují lépe a tráva je zelenější. Ale můžu taky vyjmenovat milion míst, kde nechcete žít ani h*vno, protože je to tam proti životu ve Velkém Meziříčí regulérní hell.

Máme bezpečné město, fungující školy, sport, kulturu, firmy, přírodu za barákem a město, které se rozvíjí. Není tu všechno perfektní. Ale rozhodně nežijeme v nějaké černé díře civilizace, jak by se z některých místních diskusí mohlo zdát.

Takže nenechme si otrávit náladu samozvanými mesiáši, kteří mají jednoduché řešení každého problému a neochvějné přesvědčení, že právě oni konečně zachrání „prostý a obyčejný lid“.

Něco o přeceňování vlastních schopností mimochodem vím z vlastní zkušenosti. A jen doufám, že mě nikdy v budoucnu nem*dne a nezačnu sám sebe nabízet jako řešení všech vašich problémů a vykládat, jak to konečně nandám těm nahoře.

Takoví lidé nepotřebují náš vztek. Spíš trochu výsměchu a následné zapomnění.

Podstatnější je něco jiného.

Nestačí si říct, že Společně VM stejně vyhraje.

Nemusí.

Volby se nevyhrávají tím, že si doma řekneme: „Jo, ti jsou nejlepší, ti to nějak dají.“ Vyhrávají se tím, že jejich voliči skutečně přijdou.

A jedna z reálných hrozeb je přesně to, že část normálních lidí bude mít pocit, že je všechno rozhodnuté, zatímco ti nejhlasitější a nejnaštvanější k volbám přijdou všichni.

Já budu volit Společně VM, protože ty lidi znám. Vím, jak pracují. Vím, jak mezi sebou diskutují. Vím, že se dokážou pohádat, argumentovat, nechat si něco vysvětlit, změnit názor a pak odmakat tu nudnou část práce, která není vidět na Facebooku.

Je to perfektně organizovaný, nezkorumpovaný a disciplinovaný tým.

A jestli chcete, aby tihle lidi další čtyři roky pokračovali v práci, nestačí jim dát lajk.

Běžte volit Společně VM, díky!

Možná nás ohromí, pohlédneme-li na hory jako na pomníky povlovné činnosti nesmírných přírodních sil působících po nespočet tisíciletí

Leslie Stephen, 1871

Nemám kontrolu nad tím, co mě vytvořilo. Jsem ale jednou z příčin toho, co bude následovat.

AI

If Russia stops fighting, there will be no more war. If Ukraine stops fighting, there will be no more Ukraine (c).

To je tak strašně surrealistický tohleto 🙈

To snad není ani možný tohleto! 😩

V tento den lidstvo oslavuje přelet mise Artemis II kolem Měsíce; slaví se neuvěřitelný úspěch lidského pokroku, vědy a techniky…

A zároveň v ten samý den jeden blázen, který je shodou strašného… pic.twitter.com/pOF5r8hWTf

— Vasyl Kapustej (@Lord_of_war_95) April 7, 2026

Na jedný straně světa cupujou UA russáský refinérky, na druhý straně blokují militantní klerici jednu z tepen ropy. Kdyby se někde ještě podělala technologie čistě s důvodu závady nebo lidské chyby jako například prasklý vrt v Mexickém zálivu onehdá, to by byla teprve šou.

To má štyl! Mrzí mě, že jsem se nemohl účastnit Letné. Škoda, že nejde jednou pro vždy nějak dostat lidem z hlav, že žádnej silnej vůdce, duce, imperátor, diktátor (ani osvícenej) jim lepší život nezařídí, ale spíš posere.

https://www.facebook.com/photo?fbid=26147717784893458&set=gm.2462318637573116&idorvanity=1311462649325393

Vstávám na čas, házím věci do auta a kontroluju pas. Nemám pas. Stres level milion. Čas běží. Jsem na sebe neskutečně naštvanej, že jsem si ho nezkontroloval večer. Na ubytku nic nezůstalo, konejším se, že je někde v batohu. Pas není v batohu. Uklidňuju se, že bude u noťasu. Na letišti prohrabu všechny kapsy, nic. Jdu se optat, jestli vadí, když mám check-in na pas, ale dám jim občanku. Prej je to jedno. Fajn, dom se dostanu. Celej let mi to šrotuje v hlavě. Za celej vejlet jsem nikde pas nevytahoval. Možná bude v necessáru. Doma projdu každej pytlík a kapsu batohu, bundy a nic. Pak si všimnu, že leží na okně. Celou dobu byl doma, check-in byl na OP od začátku, ale já bych dal ruku do vařícího oleje, že jsem ho měl s sebou. Když náhodou nemám žádnej stres, tak si ho umím skvěle vyčarovat.

Dvě hlouposti mě spolehlivě odrazují od diskuze s kýmkoliv. Je jedno, jestli online nebo naživo. První je jakási představa, že zrovna tady v Česku to stojí za hovno. Takové to prohlášení: no jo, u nás se nejvíc krade, u nás je to nejhorší, u nás je to samej zloděj atp. Je jasné, že tenhle názor vychází z toho, že člověk je konfrontován jen se skutečnostmi z Česka, a navíc selektivně.

Druhé zvolání, po kterém z debaty couvám, je: V dnešní době… a dosaďte si v podstatě cokoliv. Nejčastěji následuje, že jsou drahé potraviny, bydlení, všude jsou auta, neexistuje pravda, všichni lžou, kradou, každý myslí jen na sebe a tak dále. Implikuje z toho pak názor, že dřív to bylo všechno lepší, zelenější a růžovější, levnější.

Jsem poměrně často v kontaktu s lidmi z jiných zemí a různých věkových kategorií* a víceméně se obdobně vyjadřuje většina. Španělé si myslí, že zrovna u nich se nejvíc krade, Němci jakbysmet. Je to sice vtipné, ale ve skutečnosti otravné a jasně dokazující, jak povrchní informace lidé obecně mají a jak plytké závěry z nich vyvozují.

Tahle mentální impotence je pozorovatelná nejen v rámci makrocelku, jako je stát, ale i na úrovni města. No jo no, takhle to holt funguje jen v Mezu, Žďáru, Humpolci… dosaď si libovolné město.

Živou diskuzi na toto téma zavírám slovy, že všude na světě jsou svině a dobří lidé, a jestli chceš objektivně posoudit, kde jich je víc/míň, tak potřebuješ nějakou statistiku a tvoje osobní zkušenost je žalostně nepatrný vzorek na to, abys mohl cokoliv zobecnit. Nikomu neberu ani nesnižuji hodnotu nebo prožitek osobní zkušenosti, ale jeho aplikování na celek je špatně. Vlastně si myslím, že je to katastrofálně špatně. Házení všech do jednoho pytle bývá jediným argumentem pro velké utrpení.

*osobní zkušenost, která nemá statistickou vypovídací hodnotu

Ležím na pláži a volá mi Gudrun. S manželem Michaelem žijí v karavanu, sousedí s námi v kempu a známe se delší dobu. Zmateně mi vysvětluje, že je okradli na Caminito del Rey ve Španělsku. Zjistili to asi až ve chvíli, kdy jim přišla notifikace o výběru 500 eur. Nechápu, jak je to možné, když je potřeba PIN. Jsou to důchodci a prosí mě, jestli bych s nimi zajel na policii.

Sedám do auta a jedu pro ně. Karty zablokovali, ale přišli o pasy, všechny doklady a další cennosti, co měli u sebe. Stalo se to zřejmě v tunelu, kde se tísnilo víc lidí na sebe, a tak nepostřehli, že se Michaelovi někdo hrabe v batohu.

Po cestě jsme si zanadávali, jaký jsou tihle lidé svině, a pak jsem se je pokoušel rozptýlit historkami, jak kde okradli mě, a chytrými řečmi, že je lepší jet na policii než do nemocnice.

Španělský policajt v Cartámě nás poslal do háje, že mají zavřeno, a poslal nás do Coínu, kde to určitě sepíšeme. Na stanici v Coínu to dopadlo obdobně s tím, že potřebují oficiálního překladatele a ten tu bude maňána.

Bylo mi Michaela a Gudrun strašně líto. Navrhuji jet do Ardáles, kde se odehrál výběr z bankomatu, a prohledat odpadkové koše v okolí. Je 11 večer a tři lidi chodí po osamělém městečku s rozsvíceným telefonem a prohrabávají koše. Nic.

Navrhuji odjezd a ještě případné zastavení u kontejnerů, protože kdybych byl já zloděj, tak bych to spíš vyhodil z auta do kontejneru někde po cestě z města. Zastavuji u jednoho z nich a BINGO! Leží tam kabelka, uvnitř jsou pasy, všechny doklady, dokonce i zlatý slitek, kterého si nevšimli nebo nevěděli, co to je.

Gudrun pláče štěstím a já si fakt užívám tu chvilku radosti, které jsem svědkem.

Ve třicátých letech dvacátého století zavedl antropolog Gregory Bateson termín „schizmogeneze“, pomocí něhož popsal tendenci lidí vymezovat se vůči sobě navzájem.³⁷ Představte si dva lidi, kteří se začnou dohadovat kvůli menší politické neshodě, ale po hodině zaujmou natolik nesmiřitelné postoje, že se ocitnou na zcela opačných krajích jakési ideologické propasti – a dokonce začnou zastávat extrémní stanoviska, která by jim za běžných podmínek byla naprosto cizí, jen aby ukázali, jak moc odmítají názory toho druhého. Obě strany začaly coby umírnění sociální demokraté s lehce odlišnými stanovisky, po několika vyhrocených hodinách se však z jednoho stal leninista a z druhého zastánce myšlenek Miltona Friedmana

Úsvit všeho, David Graeber, David Wengrow

Co děláte pro to, aby se z vás nestali na starý kolena zapšklí, závistiví, ublížení a pomstychtiví dědci, kterým je šumák, co chtějí děti a mladší generace a mají pocit, že oni to ví nejlíp a za nich to bylo všechno super a teď se řítí svět do pekel, protože bla bla bla?

… rozmyslel jsem si to, protože upřímnou odpověď nedostanu a tak si to napíšu jen sám sobě, abych si sám sobě upřímně odpověděl.

Dělám proto vědomě to, že si připomínám ten pocit z nadřazenosti, arogance a strachu starších a konfrontuji s ním sám sebe při pohledu na moje děti. Občas si musím říct: kámo, zase se chováš jako veleduležitej starej blbec.

Dal jsem si pauzu od blogu na měsíc. Jako obvykle nejsem totiž schopen dělat cokoliv akorát, takže předpokládám, že teď tu budu zase sázet osmnáct věcí denně. V mém světě nejsou polovodiče. Buďto to vede proud nebo nevede. Bílá nebo černá, buď jsem pologramotná opice nebo příčetný člověk, který ví, že největší rakovinou lidstva jsou ruské kremrole.

Během publikační pauzy, jak tomu my akademenci říkáme, jsem oslavil 100 dní sober skleničkou horké dýňové limonády. Přeji sám sobě, další 100 dní let bez chlastu, cigár a všech jiných drog. Cítím se skvěle a posílám tímto na Valentýna polibek na cestu do prdele všem posměváčkům, kteří potřebují, abych kalil, aby sami nemuseli čelit tomu, že jsou feťáci.

Ne, mám vás rád, vím, jak těžký je se na to vykašlat.