Vzdělávání chápu jako nikdy nekončící proces. Do vzdělání patří jak fakta, tak souvislosti ale i sociální a emoční dovednosti, taktéž určitá tělesná zdatnost a kulturně umělecký přehled či činnost. Je to zkrátka všechno, co se dá nasoukat do hlavy a s čím pak naše tělo zachází jako s dovedností. Definice asi budou různé, ale aby vám dávalo smysl, co budu blabolit dál, tak to zatím přijměte.

Odmítám koncept školství, tak jak jej máme a představím vám můj idealistický pohled. Diskuze by se pak měla zaobírat tím, do jaké míry to lze (a lze, záleží, jestli na to vy máte – prachy a chuť) uskutečnit. Budu psát o náhradě základní školy nebo spíš o tom, co já si představuji jako základní vzdělání.

Neučíte skupinově, ale provázíte individuálně dítě tam, kam se ubírá jeho přirozená zvědavost. Ano, znamená to, že jeden člověk má kapacitu tak na 4 děti nebo aspoň já bych se nezvládl věnovat poctivě vícem. K tomuhle se z pohledu ekonomiky vrátím později.

Minimum teorie, minimum sezení v lavici, maximalizace času venku, v inspirativním prostředí.

Všeobecně vzdělaný člověk dodává zdroje k tématům tak, jak si pro ně chodí dítě úměrně věku a vlastní erudici v tématu. O fyzice jsem schopen dětem něco dát do ekvivalentu 9. třídy, v matice si netroufám na víc než +/-, :/*. V nauce o geologii nebo vesmíru na tom budu lépe, ale třeba jazyky si nemůžu dovolit učit vůbec. Externí zdroje jsou pak literatura, přednášky z vejšek, kurzy, semináře a soukromí učitelé nebo studenti, kteří by ale v mém světa vidění byli zkrátka nájemní průvodci, kteří pokračují v oborech, o které dítě projeví zájem, a o kterých já vím prd nebo málo nebo prostě nemám skill na to, abych mu s tím pomohl. Ano, vyžaduje to od rodiče velkou sebedisciplínu a sebekritiku a jeho nastavení musí být realistický.

Jako naprostý základ vzdělání považuji umět zacházet sám se sebou a umět komunikovat s partnerem. Škola to neučí vůbec a ani to nejde, protože komunikace se učí 1 vs. 1. Z tohoto pohledu nemá základní vzdělání naprostá většina lidí včetně mě.

Řekněme, že jsme zvládli komunikovat a chováme se k sobě s respektem, nepoužíváme argumentační fauly a máme tak možnost jít dál, aniž bychom se pořád dostávali do pasti špatných komunikačních vzorců. Tohle jde v zásadě vyřešit do 6. roku života, samozřejmě ne úplně, ne u každého, někdo dřív, někdo později a vždy se to dá vylepšit.

Druhým nejdůležitějším pointem vzdělání by měla být znalost, co je fantazie a co je realita. Fantazie hranice nemá, realitu testujeme vědeckou metodou, používáme statistiku, chápeme jevy jako pravděpodobnosti a škálujeme. Co je a jak funguje věda lze vysvětlit i úplně malým dětem, ale znalost lze cizelovat a posunovat furt. Hádám, že to, co je věda, vám 9/10 lidí neřekne. Zkuste si sami odpovědět.

Třetím ústředním pointem vědění by měla by znalost rozdílů mezi společenskými systémy. Hlavně to, že střídání a dělba moci je absolutně nutná a žádný systém kromě demokracie to nedokáže zajistit bez příšerných obětech na životech. Nesmí se však vynechat fakt, že demokracie je ve skutečnosti pro většinu nespravedlivá. To, že vítězí většina, je mýtus a i kdyby ano, budete mít stále menšinu, která není spokojená. Demokracie taktéž sama o sobě nezajistí její pokračování. Hitler se dostal k moci demokraticky. Historii bych učil od současnosti zpět.

Jak často zazní ve škole otázka po síle argumentu? Můžete mít dva protichůdné postoje, ale ne každý se může opřít a stejně kvalitní argument. Argumenty mají různou váhu.

Děti se učí hromady věci, které jsou jim cizí, nerozumí jim a nechápou je. Dostávají to befelem, pod trestem, jsou srovnávany, kdo je lepší a výsledek? Však se koukněte na volby, na kultůru veřejné diskuze, kolik z toho, co se děti učí na ZŠ ví průměrný čtyřicátník?

Tvrdím, že není třeba trávit 8 hodin v lavici pro základní vzdělání. Děti jsou sami od sebe zvědavé, chtějí nasávat informace, koukněte se na ně, když jsou malé. To my jim to později znechutíme. Já jsem si na gymplu ve fyzice četl o Freudovi, v matice články o vesmíru a v angličtině jsem byl zasněný do cestování. Až jsem byl ze školy, až jsem přestal nad sebou mít ten bič, vrátila se mi moje přirozená touha po vědění. Až jsem se začal cítit svobodně a měl jsem vládu nad svým životem, začal jsem číst, později jsem začal koukat na přednášky z vejšek a otevírat staré učebnice a proč? Protože jsem chtěl vědět jak svět funguje, chtěl jsem si to zjistit vlastním tempem a beztrestně. Systém mě tlačil do odbornosti, ale já chtěl mít spíš přehled, nikdy jsem se nedokázal vyprofilovat a společnost taky nepotřebuje, aby byl každej odborník na něco, společnost chce barevnost. Jasně, koho chytne třeba styl oblékání ve 12. století, go on kámo, dej tomu klidně všechno, já si od tebe pak přečtu knížku, kterou si koupím za prachy, který mi dáš za opravu střechy nebo odvoz odpadu.

Současný stav je spíše takový, že se ženeme za kariérou, domem, jistotou majetku a pasivním přijmem a pustíme se do toho ve chvíli, kdy máme malé děti, bereme hypotéku, strávíme 3 roky života nervováním se stavbou a pak 35 let se splacením. Mezitím vaše děti chodí do školy, kde je učí nezřídka 70. paní a svět mezitím frčí v permanentní technologické revoluci. Vážně to tak chcete?

4 děti na jednoho? Jak to ufinancovat? Počítejte se mnou a případně mě opravte. Kolik je průměrný plat učitele na ZŠ? Průměrně 40 hrubého. Chápu, že odučí X + Y příprava. Počítejte tedy klasiky 168 pracovních hodin týdně = plus mínus 240 kaček/ hodina. Když bych tedy chtěl zaplatit učitele pro 4 děti z vlastní kapsy za hodinu, bude mě to stát 60,- Kč. Kolik takových hodin dítě potřebuje? Od 20 – 100 měsíčně? Náklady na tyto lekce pak budou 2400 – 6000 měsíčně. Ano, jsou to prachy navíc, ale mně třeba rozhodně stojí za to, abych je dal, protože co je důležitější než vzdělání vlastních dětí? Ano, někdo na to nemá, proto taky neremcám, aby se školy zrušily. Individuální výuka odebere pár žáků, ale ten institut je dobré zachovat, třeba pro ty, kteří by se jinak na vzdělání dětí vykašlali. Ano, život je nespravedlivý. Navíc škola jako budova je fajn, můžu si přece klidně pronajmout učebnu stejně jako tělocvičnu. Vlastně by docela dost pomohlo a možná i stačilo, kdyby nebyly povinné školní osnovy, ale učitelé by nabídli paletu seminářů, přístupů a možností a samo dítě by si vybralo, co a kdy a do jaké míry chce znát a vědět.

Jo, asi matikářů by bylo méně než učitelů vytvarky, ale co já vím, třeba ne. V konkurenčním prosředí učitelů by se mohli najít takoví, co dokáží dětem představit krásu počítání. Místo toho máte vyhořelého matematika, co víc řeší chování žáků, než básnění o důsledcích e=mc2. Kolik dospělých umí počítat lépe než +/- a */:? Zatraceně málo a kolik jich rozumí finanční gramotnosti, zrádnosti exponenciálního růstu atd.? Vy nemusíte umět počítat složitý rovnice, v rámci základního vzdělání stačí vědět, že realitu lze definovat čísly a vztahy a ty nám pravdivě odpoví, co je skutečnost. Pak bychom možná jako dospělí pořád dokola neřešili nedůvěru ve vědu, odbornost a třeba bychom sami víc chápali, že vzít si roušku znamená snížení pravděpodobnosti přenosu nákazy. Jinými slovy chtěl bych víc aplikované matematiky a příkladů ze života, než drcení abstraktních rovnic a zkoušení dětí různými chytáky.

Dám příklad. Počítání vektorů. Vůbec se nezačne problematika vysvětlovat poučkou nebo vzorcem. Učitel vezme děcka ven, udělá houpačku ze dvou lan do V, vloží tam siloměry, vyzkouší to na sobě, nechá blbnout děti a pak jim ukáže, co se stane, když změní délku jednoho z lan. Až potom je možný bavit se o zápisu nebo poučce.

Ještě jeden příklad na vektory. Zapadnete autem do pole, přijede odtahová služba a pracovník začne auto vytahovat mimo osu. Kam si stoupnete, aby vás to nesestřelilo?

Na všechno jde vymyslet zábava a myslím, že Ámos by nebyl úplně nadšený z toho, že ani po 400 letech nejsme schopni zařídit školu hrou, ale držíme se systému Marie Terezie.

Tímto způsobem odpadá autoritativní přístup a neučíme děti, že něčemu mají věřit jen proto, že to říká někdo, kdo má nějaké společenské postavení, ale že jevy mají nějakou kauzalitu. Tvrzení musíte dokázat vědecky a ne se odvolávat na svoji nezpochybnitelnou autoritu, protože pak můžete mít za prezidenta opilce a nemorálního arogantního křiváka, kterého máme brát vážně jen proto, že intrikami dosáhl vysokého postu? Nezpochybňuji znalosti jako takové, ale jejich zdůvodnění z pozice moci. Proto říkám pro mnoho lidí radikální názor kašlete na autority. Jděte po podstatě a pravdě a tu vám dá jen poctivá věda. Ostatně to je také jeden z principů vědy.

Nevolám po žádné revoluci, ale přemýšlejme o tom.

Nakonec ještě jeden příklad z architektury a vkusu. Alex Kaminaras, starosta Velkého Meziříčí, nedávno na FB ukazoval příklad dvou škol. Tvrdí, že jedna je “hezčí” a druhá nic moc. Jenže já mu nevěřím jen proto, že je starosta ani proto, že vystudoval architekturu, ale proto že to dokáže vysvětlit a případně mi dodá zdroje. Ano, má erudici, vzdělání a jeho tři písmenka jsou jakási záruka, že nebude mluvit voloviny, ale podstata jeho tvrzení nakonec spočívá v síle argumentů a opření se o vědu, která zkoumá jaký vliv na nás má prostředí. Takže věřit mu jen proto že je Ing. Arch. nebo principiál je špatně. Chápu, že si jako společnost musíme ulehčit složitost světa tím, že definujeme titulem důvěryhodnost, ale nesmí to být konečný a jediný argument. Denně na dětském hřišti slyším argument, nedělej to, protože jsem to řekl.

Veďme o tom diskuzi, ale ne na sockách, protože ty příliš strhávají k rychlým závěrům. Každé tvrzení lze napadnou a rozpitvat, napišme si soukromě a nemusíme nutně souhlasit.