Tahle báseň je vesmírný věk
věty jsou galaxie, na tom budu lpět
slova jsou planety jako náš svět
písmena vše živé, třeba člověk

Pro život v tomhle textu jsem stvořitel
život je myšlenka, Bůh myslitel
už nejsem jen žadatel
živým v deníku budu Hybatel

Adama i Evu z papíru zvednu
z ráje fantazie zmizí v nedohlednu
zemi zaplaví lidí, že zblednu
umění poznají i nenávist v neposlednu

Měl to být o život pokus
bohužel opět zvrhl se v opruz
dívat se na války a blbců status
vypadá nadějně ten, co drží lotus

Každý, kdo myšlenky nese
dříve či později v zem klesne
nežli však naposled hlesne
nad možností bytí plesne

zvěční sebe jako zvíře
na smrti stromů na papíře
není však lepší zelené pilíře
zanechat růst v nové víře?