To není nic objevného, ale pro mě je objevné se na to tak dívat v rámci každodennosti. Každý úkol, který mám nebo problém, který chci či musím vyřešit je quest. Rozdíl oproti hře je, že chcípnu jen jednou, nejde save, ani load a dřív jsem si říkal, že grafika je v realitě furt top, ale s mým novým herním kompem a grafikou nových her už to začíná pokulhávat.

Když jsem schopen vidět život jako hru, tak mi všechno jde lépe a baví mě to. Nicméně ne vždy mám chuť si hrát a dost často bych jen zevlil v lese.

Další věc, která mi usnadňuje život, je uvědomění a opět maximalizace aplikace do reality, že všechno, ale opravdu všechno je fyzika a dá se to převést na čísla – matematiku. Jestli něco chci moje děti naučit, tak je to právě tenhle pohled. V RPG hrách bývá často fyzika jednodušší nebo jiná než v realitě a když chci dobře hru hrát, je dobrý vědět jak funguje, jaké má limity a možnosti. Mám kamaráda, který považuje za nejpravděpodobnější, že jsme simulace, která běží na “kompech” vícedimenzionálních entit. Zatím se na to moc nedá udělat experiment, takže pro mě je to třeba stejně pravděpodobný jako víra ve stvoření světa bohem.

Ale to je jedno, věřit si můžeme, čemu chceme, ale kdybych zkusil na chvíli ignorovat fyziku, tak hádám, že do pár minut zdechnu, protože mě přejede auto, spadnu někam, utopím se. Je to zkrátka hnus, dneska tu fyziku a chemii míchají už úplně do všeho!  Sdílejte to než to smažou!