Desatero z „K zamyšlení“ (filozoficko-ideologický výtah)
-
Realismus před iluzí
Svět je fyzika, ne přání. Vždycky začít od reality, dat, zkušenosti – pak teprve příběh. (Minimum „plytkého seberozvoje“, maximum konkrétních důkazů.) -
Osobní odpovědnost jako default
Nečekat na „systém“. Co můžeš ovlivnit, to je tvoje – práce, návyky, vztahy, projekty. Chyby přiznat, opravit, jít dál. -
Svoboda slova + kritické myšlení
Vážit si svobody projevu, ale současně trvat na argumentech, zdrojích a férové debatě. Předsudky a dogmata ven z diskuse. -
Technologie jsou nástroje, ne modly
AI, sítě, software – použít chytře a účelově, ne se jimi nechat vést. Technikálie mají sloužit cíli, ne krást pozornost. -
Entropie, řád a disciplína
Pořádek se sám neudělá. Bez každodenní disciplíny věci samovolně chátrají – ve firmě, v těle i v hlavě. -
Podnikavost > stěžování
Tvořit hodnotu, ne výmluvy. Praktická řešení, cash-flow, měřitelný dopad. Ideály jsou fajn, ale musí utáhnout rozpočet. -
Vzdělání jako celoživotní sport
Učit se pořád, ideálně v praxi a napříč obory. Dětem (i dospělým) pěstovat zvídavost a mediální gramotnost, ne testové papouškování. -
Komunita a férovost
Týmovost, otevřená dohoda, jasná pravidla. „Tvrdě na problém, měkce na člověka.“ Dlouhodobá důvěra je kapitál. -
Ekologie bez moralizování
Čistota a udržitelnost pragmaticky: sběr dat, konkrétní kroky, zlepšování procesu. Méně póz, víc kontejnerů a výsledků. -
Radost z poctivé práce
Řemeslo a výsledek, na který se dá sáhnout. Hrdost na dobře udělanou věc – od betonu po text.
Jednověté motto
„Mysli v realitě, jednej zodpovědně, stavěj věci, které dlouhodobě drží.“
Doplňuji, že mluvit o ideálech neznamená, že já takový 100% jsem. Moc dobře vím, kolik kde mám mezer, piji víno místo vody a denně nastane X situací, kdy se nedokážu zachovat v souladu s vlastní vizí, protože jsem prostě jen vobyčejnej člověk. Vtipné je i to motto na konci, protože se z podstatné části živím stavbou dočasných konstrukcí 🙂
Ještě přikládám pro mě mnohem zajímavější prompt:
Teď udělej výtah rozporů a nekonzistencí, které z článků vyplývají.
1. Svoboda slova vs. silné hodnocení společnosti
Na jedné straně opakovaně poukazuješ na důležitost svobody projevu a kritického myšlení (např. ve smyslu: „nechci algoritmy třetích stran“). Na druhé straně některé texty obsahují velmi ostré generalizace („polovina lidí věří kolosálním nesmyslům“) milansalas.cz+2milansalas.cz+2
→ Rozpor: podporuješ otevřený dialog, ale zároveň odsuzuješ velkou skupinu jako „chycenou v dezinformační kampani“. To může působit jako uzavřený postoj, i když deklaruješ otevřenost.
2. Realismus vs. ideály
Často stavíš na realistickém, racionálním přístupu („svět je fyzika“). Zároveň se objevuje idealistické dilema: vysoké morální nároky („osobní odpovědnost“, „ekologie bez moralizování“). To samo o sobě není chyba — ale v některých textech se zdá, že se realistický postoj mění na určitou moralistickou výzvu („někteří to dělají špatně, jiní jsou líní“).
→ Nekonzistence: když „realista“ kritizuje s morálním naléháním, může to ztratit část konzistence — jestliže je hlavní premisou, že svět je daný a že musíme fungovat s tím, co je, pak silné „měli byste“ může působit kontraproduktivně.
3. Technologie jako nástroj vs. technologická obava
V textech zmiňuješ technologie (např. RSS, blog-platformu) jako prostředek pozitivní změny – chceš mít kontrolu nad obsahem, ne být závislý. Zároveň se objevuje obava ze „sítě“, „algoritmů“, „dezinformací“.
→ Rozpor: Pokud technologie má sloužit a ty ji používáš aktivně (např. blog, RSS), pak přístup „technologie je podezřelá“ nejde úplně ruku v ruce s „využívám ji pro svůj projekt“. Rozdíl mezi „dobrá technologie“ a „škodlivá síť“ není vždy jasně vymezen.
4. Ekologie bez moralizování vs. silná morální rétorika
Tvůj přístup k ekologii je pragmatický („méně póz, víc kontejnerů“) — to je konzistentní. Ale některé články volí silné hodnotící fráze vůči těm, kdo „neřeší“, „žijí pohodlně“.
→ Nekonzistence: říkáš, že nechceš moralizovat, ale občas to moralizování proniká („vy jste součást problému“, „není vám to jedno“). Ve výsledku může čtenář cítit morální tlak, i když motto je „prakticky a bez póz“.
5. Podnikavost a zadání vysokého cíle vs. realita času a zdrojů
Tvůj text vyzývá k tvorbě hodnoty, podnikavosti a měřitelnému dopadu („měsíční příjem X“, „projektová změna světa“). Ale z kontextu tvého života (stavba domu, tři děti, osobní terapie) vyplývá, že časové, psychické a finanční zdroje jsou omezené.
→ Nekonzistence: Veřejný hlas „udělej velký krok“ vs. životní situace, která může vyžadovat rozložení či mikro-kroky. Možná to čtenář vnímá jako „vysoko nastavenou laťku“, která neodpovídá realitě běžného člověka.
6. Vzdělání a zvídavost vs. pragmatismus a hodnota peněz
Opakovaně podporuješ vzdělávání, čtení, rozvoj. Současně ale kladeš důraz na „cash-flow“, „hodnotu“, „výsledky“.
→ Nekonzistence: stojíš zároveň za dlouhodobou, ne-prchavou formou vzdělávání a za rychlostí, měřitelností, ROI. Je možné, že některé texty dají přednost jednomu z těchto dvou aspektů — a pro čtenáře to může působit jako změna tónu (nejdřív „uč se pro radost“, pak „uč se proto, aby jsi měl příjem“).