Žena vězněná 4 roky v Bělorusku za protest. Umím si představit, že bych hladověl, že bych trpěl fyzicky, že bych byl sám, nemocný a v zimě, ale neumím si představit, že by moje děti, dva absolutně nevinní kulihrášci, kteří nutně potřebují mámu, byli bez ní a ona bez nich. Zdaleka to není ojedinělé a právě v autoritativních režimech se tyto situace dějí nejvíc, protože ten systém k tomu prostě inklinuje. Historie 20. století to dokazuje a ani v 21. století se to nemění.
…mladšímu byly v době jejího zadržení čtyři roky – než se vrátila, začal chodit do školy. „Pro ženu a matku je velmi těžké zjišťovat, že tuto dobu prožili bez tebe. Že jsi tu dobu proti své vůli propásla, a hlavně že už se nikdy nevrátí…
Sotva polovina lidí v Česku tohle chápe a jestliže si stát usurpuje právo na vzdělávání – čili definuje základní vzdělání, tak z mého pohledu fatálně selhává. Ostatně jako každý stát.
