Jsem zhruba na půl cesty mezi Gibraltrem a Cadizem. Není vůbec pochyb, že tahle lokalita je jako stvořená pro větráky. Je jich tu několik set možná tisíce a staví se další a další. Opravují se tady silnice, aby po nic mohly jezdit nadrozměry a mega jeřáby. Pod větráky se pasou krávy, místní těží z pronájmu pozemků, turistiky, chovu zvířat, rybolovu. Moc se mi tu líbí, nejsem tu poprvé ani naposled. V součtu jsem v téhle oblasti strávil cca 3 měsíce. Jednou jsme zažili hodně silný vítr, kdy bylo trochu slyšet jak lopatky šlehají vzduch. Když se u nás s někým bavím o větráku, tak první argument je, že se to u nás nevyplatí. To by ale nikoho nemělo zajímat, protože pokud to staví soukromý investor, je to čistě jeho věc a ať si na tom klidně prodělá kaťata. Druhý argument je, že to je hnusný. Každá otočka lopatky znamená, že se nespálí kilo a půl uhlí (ChatGPT, takže berte údaj s rezervou). Tvrdím, že je lepší mít na dvacet let sloup za barákem na poli, než spálit 210 000 tun uhlí (3MW větrák, 20 let provozu). A třetí argument, který slýchávám, je, že lopatky není možné recyklovat, že se zahrabávají do země, a že to je horší než trojitý kočičí škrábnutí! Lopatky tvoří okolo 3% hmotnosti větráku. Je problém recyklovat lopatky, které se vyráběly před lety, protože obsahují nějaký hnusy, ale i tak je možné je rozemlet a použít do betonu (viz. odkaz níže). Staré lopatky je také možné využít jako různé konstrukční prvky (viz. odkaz níže). Novější lopatky už obsahují měně fujtajblů a jejich destrukce a následné znovupoužití materiálu je snadnější, ekonomičtější a ekologičtější. Tento trend bude pokračovat. 210 000 tun spáleného uhlí znamená cca 504 000 tun CO2 v luftě. Ano, lidem, kteří nechápou nebo nevěří vztahu mezi množstvím CO2 a teplotou, bude tento argument u zadnice, ostatně jako jakýkoliv jiný. Průměrná onshore větrná elektrárna (3 MW) má uhlíkovou stopu přibližně 600–1 000 tun CO₂ za celý životní cyklus. Rozdíl je půl milionu tun CO2.