Velmez mám rád, je to město s obrovským potenciálem a plné skvělých akčních lidí. Bohužel jsou tu i věci, které mi velmi vadí a nedokážu nad nimi zavřít oči.

Vizuální bordel

Nedávno jsem byl v Holandsku a Švédsku a přivezl jsem si odtud skvělý pocit z vizáže měst. Prostě je to tam hezké. I ve městech velikosti Velmezu. Minimum vizuálního smogu, architektura, urbanizace – je evidentní, že se nad tím přemýšlí a dbá se na to. Jak to vypadá u nás? Nové fasády podle aktuální nálady majitele. K vidění jsou šmoulově modré, meruňkové, zelenkavé, fialové – podle akčních cen a výprodejů? Obecně máme minimální zájem o to, co je mimo náš vlastní pozemek. Nejlépe si kolem sebe postavit skládaný betonový plot nebo zeď ze ztraceného bednění. Však je to levné a nikdo na nás nebude koukat. Ve vyspělé společnosti se lidé nestydí za to, jak to u nich doma vypadá, nikdo je za to také nesoudí a nezávidí si. Ve Švédsku je běžné, že vidíte do domu velkými okny, jak rodina snídá. My jsme stále společnost filmu „Co je doma, to se počítá“.

Obecní blázen a blog hrající si na noviny

Každá země, město, vesnice má svého ideového pomatence, dezinformátora a vysírače. Dřív se projevil maximálně v hospodě, kde se mu vysmáli, a tím by to skončilo. Dnes se bohužel mohou navzájem spojit přes internet a získat tak domnělou relevanci ve veřejném prostoru. Ve vyspělé společnosti si jich nevšímají a nedávají jim prostor. U nás se jejich hloupé názory využívají k přitáhnutí pozornosti, naštvání lidí a zvýšení dosahu díky emocím, které jejich naprosto mylné a stupidní názory vyvolávají. Ve Velkém Meziříčí tuto roli plní Martin Klement a Miloš Kolář, který mu dává prostor na stránkách Noviny VM. Hádám, že se pan Kolář bude obhajovat svobodou slova a že je jen platforma, a že to je jen názor pana Klementa a nevyjadřuje názor redakce. Je to blbost a byla by to jen výmluva. Je škoda, že Noviny VM nedokážou překročit stín vlastní představy o tom, jak mají vypadat noviny. Noviny nemají být jen nástěnka, kam si každý vylepí, co chce. Měly by mít nějakou elementární redakční odpovědnost. Kdyby ji Noviny VM měly a neplácly na stránky každou hovadinu kdejakého hejhuly, získaly by respekt, autoritu a přispívali by do nich i lidé, kteří mají větší rozhled než od cedule Mostiště k ceduli Velké Meziříčí – a já bych si je rád četl a podpořil.

Kolektivní vina Blues baru

Nakonec si ode mě vyslouží kritiku Blues Bar na staré poště, protože se rozhodl hodit do jednoho pytle všechny lidi z Ukrajiny. Chápu, že zřejmě měli potíže s někým, kdo mluvil rusky nebo ukrajinsky, a věřím, že i opakovaně, a situaci se rozhodli vyřešit cedulí, na které se píše, že do podniku mají zakázaný vstup občané Ukrajiny. Ve vyspělé společnosti se rozumí principu kolektivní viny a tomu, že to není úplně dobře, protože to pak může sklouznout k příšerným věcem. Zde by si majitelé a provozovatelé baru mohli přečíst rámcově, co se rozumí pod pojmem kolektivní vina. Do Blues Baru už nebudu chodit do doby, než ceduli odstraní a veřejně se omluví. Mimochodem, podobná cedule je nezákonná. Zákonnost pro mě osobně však není měřítkem toho, jestli je daná věc dobrá nebo špatná. Měřítkem je morální a etické chování nejen vůči menšinám. Chápu, že máte asi špatnou zkušenost s opilým dělníkem z východu. Klidně to taky mohl být Moldavan, Rus, nebo prostě jen blbec.