Vstávám na čas, házím věci do auta a kontroluju pas. Nemám pas. Stres level milion. Čas běží. Jsem na sebe neskutečně naštvanej, že jsem si ho nezkontroloval večer. Na ubytku nic nezůstalo, konejším se, že je někde v batohu. Pas není v batohu. Uklidňuju se, že bude u noťasu. Na letišti prohrabu všechny kapsy, nic. Jdu se optat, jestli vadí, když mám check-in na pas, ale dám jim občanku. Prej je to jedno. Fajn, dom se dostanu. Celej let mi to šrotuje v hlavě. Za celej vejlet jsem nikde pas nevytahoval. Možná bude v necessáru. Doma projdu každej pytlík a kapsu batohu, bundy a nic. Pak si všimnu, že leží na okně. Celou dobu byl doma, check-in byl na OP od začátku, ale já bych dal ruku do vařícího oleje, že jsem ho měl s sebou. Když náhodou nemám žádnej stres, tak si ho umím skvěle vyčarovat.