Poslední večer roku 2024 jsem strávil diskuzí s kamarádem, který nevěří evoluční teorii, obecně se vysmíval vědě, věří v duše, reinkarnace a celou směsici všelijakých více či méně známých ezoterických představ o fungování světa. Opět jsem si potvrdil, že tmelícím prvkem jinak naprosto nekonzistentních a navzájem sobě odporujících představ je averze vůči vědě. Jsem si však také poměrně jistý tím, že věda je pro něj něco jako korporace, něco jako sekta vůči které se vymezuje a staví ji na roveň jiným sektám a náboženstvím. Rozhodně pro něj není věda to, čím ve skutečnosti je. Tedy metodou, která testuje realitu, získává důkazy a vypočítává pravděpodobnost. Ublábolil mě nepravdivými tvrzeními, utíkal z témat, když se mu to nehodilo, nechal jsem ho vysmívat se vědě a jen kroutil hlavou a říkal, že to zní možná zajímavě, ale pravda to prostě není. Obdobně si myslel, že agrese Ruska vůči Ukrajině je naplánovaná ze strany výrobců zbraní a jde o to prodat jich co nejvíc. Zde jsem debatu utnul. Je zarážející s jakou sebejistotou všechna svá tvrzení předkládal. Řekl mi, abych si některé věci dostudoval, protože v nich mám mezery a s pocitem výjimečnosti a s pohledem otce na synka, který přečetl první slovo ve slabikáři, mi popřál šťastný nový rok.