Několik přednášek a rozhovor s Petrem Slavíčkem. Při každé přednášce, na kterou se koukám, mám ohromnou radost, že ta možnost tu je. Když si srovnám dostupnost vzdělání dnes s jakoukoliv jinou dobou v minulosti, tak žasnu a nevnímám to jako samozřejmost. Stačí se posunou ne na časové ose, ale prostorové, třeba do Číny nebo Ruska a svobodné vzdělání je fuč.

Když si představím, co museli podstupovat studenti ve středověku, když chtěli získat nějaké vzdělání, jaká byla vlastně jeho kvalita – mizivá, tak opět jen zírám a kroutím hlavou. Dnes máme všechny informace kdykoliv po ruce a na stříbrném podnose, ale samozřejmě je problém se v nich vyznat. Přemýšlím, jaký je rozdíl mezi mnou a důvěřivcem v konspirace. Já jsem přesvědčen o správnosti seriózní vědy a on je také přesvědčen o nějakém pohledu. Z mého pohledu chybí konspirátorům systematické ukotvení znalostí v nějaké hierarchii a z jejich pohledu jsem já slepá ovce, která bezmezně věří intelektuálům, kteří mě ve skutečnosti nějak manipulují, čehož si nejsem vědom a něco díky tomu získávají, asi peníze, slávu, popularitu, moc.

Pocit důvěry a stability, který vychází z našeho individuálního pojetí světa, může být v obou případech stejný, i když bych řekl, že konspirátoři věří víc svým představám, než jak já věřím vědě.