Jan Amos Komenský

O Komenském jsme se samozřejmě učili na gymplu, ale vykládejte něco pubescentům o ideálech všenápravy. S Janem se znovu setkávám po třicítce díky Toulkám českou minulostí.

Dívám se na dokument J. A. Komenský – život a dílo – iVysílání | Česká televize a píšu si poznámky:

Pamatujte si, kdo nemiluje knihy, nemiluje moudrost a kdo nemiluje moudrost, stane se hlupákem.

Člověk, který mnoho ví, ale nemá k tomu ctnosti, je nebezpečný.

Pro mě vědění znamená mít ctnosti nebo se je alespoň snažit pěstovat. Ale chápu jak to myslel. Já bych to řekl spíše tak, že komu v rámci vědění chybí znalost, že se mně pravděpodobněji bude lépe dařit, když budu spolupracovat, tak nedisponuje komplexním nebo možná nutným věděním.

A jaj, on to pak dodává mnohem poetičtěji:

Blaho jedince není udržitelné bez blaha celku.

Jak to, že je tu něco, co má obrovský potenciál, je staré už 400 let a furt jakoby nic?

Třeba se hodnoty, o kterých Komenský píše, nikdy většinově neprosadí. Nebo se prosazují právě tak rychle, jak to nejrychleji jde, protože je realita kauzální a deterministická. Jenže tyhle úvahy vychází z předsudku, že dobré věci a myšlenky se jednou nutně musí prosadit. Což nemusí. Nikde není zaručeno, že se na Zemi nepobijeme do posledního člověka. Právě Komenského osud to docela surově ilustruje. Jeho životní dílo shořelo v plamenech, trpěl jak pes, ženy a děti mu umíraly, ale stejně věřil v ideály a nezlomil se.

V Komenském jsem se našel, protože on hledal způsob, jak žít bez násilí díky vzdělání. Pokoušel se vytvořit dílo, které by mělo globální efekt. Cítím v něm podobnou pošetilost, naivitu a idealismus, který je blízký i mně.