Budí mě uřvaní Frantíci. Žabožrouti počmáraní. Ale je krásně, je teplo a tak veškeré mrzení odchází rychle pryč. Jsme na parkovišti na Azurovém pobřeží, které jsme objevili před lety. V noci tu není skoro žádný provoz, máme famózní výhled na moře a v zádech skaliska jak řemen. Skoro vždy tu potkáme nějaké cestovatele. Cítíme se tu bezpečně. Z parkoviště lze sejít k moři na dvě pláže. Loni jsme byli natěšení na koupání, ale bohužel jedna pláž byla kompletně zaplavená chaluhami a druhá medúzami.

Do Španělska jsme letos vyrazili po šesté a jasně pozorujeme trend, že ubývá míst, kde lze volně parkovat a zevlit. Obecně s tím vlastně nemám problém, protože jakmile se na nějakém místě usadí výletníci, tak začíná být všude nachcáno a nasráno, takže za mě je dobře, že se ty hovna stáhnou trubkou aspoň do moře.

Místo doporučuji na přenocování, hajkování, lezení, koupání a zevlení.

Teplota vody 18°C, medúzy jen tři, bezvětří, pohoda. Jediná věc, která tu kazí všem náladu, jsou vypatlaní motorkáři, kteří před každou zatáčkou tůrují ty svý pincky a na parkovišti taky. Jsou to buzny a nejlépe to vystihli v South Park – Fags – YouTube.

Večer nastavím dalekohled na Měsíc, který si mi povede celkem obstojně vyfotit. Pozoruji i Saturn a Jupiter, ale světelné podmínky jsou na prd, což mě překvapuje, myslel jsem, že to tady bude dobrý, ale faktem je, že Cannes je 15 km a  Saint Raphael asi 10 km a ty září tak, že sotva vidím čtyři hvězdy z Plejád.