Právě jsem se diagnostikoval…
Ilithiophobia je neologismus definovaný jako silná, přetrvávající intolerance nebo strach z hlouposti. Tento termín, odvozený z řeckých slov ilithios (hloupost) a phobos (strach), se používá k popisu intenzivní averze k neinteligentnímu chování nebo ignorantským lidem.
Kladu si neustále otázku, jak je možné, že si do čela zvolíme naprosté ignoranty, narcise, egoisty a hlupáky, když všechny tyto vlastnosti při osobním kontaktu každému vadí. Nevím, hádám, že odpověď bude vězet v naší evoluci, kdy při boji a strachu šoupneme před sebe ty největší velkohubé magory. Jednou za čas shoda všech okolností vysublimuje a máme v čele ministerstva zdravotnictví v USA totálního ňoumu, který nechápe ten nejzákladnější princip vědy. To samé se stalo v Česku na ministerstvu životního prostředí. Instituce, která je tu od toho, abychom si produkcí odpadu nezasvinili všechno kolem sebe, vede člověk, který říká, že nic takového se neděje. Máme latrínu plnou hoven, ta hovna tečou po ulici, dýcháme ten smrad, celá vědecká komunita říká: je potřeba větší díry na sračky nebo produkovat méně sraček nebo produkovat jiné sračky, které nám tolik nebudou vadit a ideálně kombinace všech možností, aby se efekt snižování sraček na Zemi maximalizoval. A my si do výkonného čela této problematiky dosadíme někoho, kdo říká: já bych tu díru zmenšil, ty sračky nejsou naše, tak neserte. Ten systém je špatnej, demokracie musí mít pojistky, aby se do čela nedostal kretén. Nemám tušení, jak by taková pojistka měla vypadat. Akademická sféra také často selhává, když třeba na US univerzitách vybují falešná doktrína ohledně Palestiny, je to tou slonovinovou věží, ve které pak dlí mudrlanti odtržení od reality? Přijde mi, že bychom lepších výsledků jako civilizace dosahovali losováním lídrů z průměru. Pravděpodobnost, že se do čela dostane totální psychouš a narcis je pak cca 2%, zároveň není třeba, aby v čele stál nějakej ultron, postačí vobyčejnej slušnej člověk. Měl by supr plat, doživotní rentu a byl by na vždy vyřazen z dalšího losování. Sortition.
Musel jsem si ulevit po tom, co jsem si vyslechl rozhovor s Danielem Kortusem v DVTV.
Těžko si lze představit něco trapnějšího a víc ponižujícího než to, že je starýmu, úchylnýmu páprdovi potřeba dávat “nobelovku,” aby byl od něj klid a přestal se vztekat. Žijeme v jednom z nejšílenějších dílů South Parku. A není to vtipný ani trochu.
Vratislav Filípek
Hádám, že současný stav investic je neudržitelný. Nikdo nemá ale tušení, kdy to řachne a jak velká a rychlá jízda dolů to bude. Hlavní důvod, proč se to sesype, vidím v kruhových investicích big tech, absolutní sázce na AI a korupce a podvádění vlády USA, FEDu, ratingových agentur a bank. Je to nachlup stejný scénář, který bujel od 90. let až do stavu krachu v roce 2008. Upřímně se na to těším, protože to bude velká příležitost a skončí současná nervozita z all time high. Vítězem bude Evropa jednoznačně. Asijské trhy jsou cinknuté ještě víc, tam ani nemá smysl se o tom bavit. Dlouhodobě vsázím na STOXX Europe 600.
Chtěl jsem méně politiky, ale abych se sebou mohl žít, tak musím mít s mým jménem spjaté jasné hodnotové postoje. Stojím za bránící se Ukrajinou, Turek je bezcharakterní ubožák. Životy Ukrajinců jsou pokládány za náš mír, bezpečí a blahobyt. Hanba nám, hanba nestoudnému Turkovi a jemu podobným.
1/4 Cesta ministra zahraničí Petra Macinky /Motoristé/ na Ukrajinu – hlavní téma dnešních Událostí, komentářů 👇 pic.twitter.com/9VP8dtL91F
— Události, komentáře ČT24 (@UKomentare) January 9, 2026
Ai je pro mě požehnáním podobně jako PC, internet, mobil a přístup k vědomostem lidstva. Mnohem rychleji a pohodlněji se dokáži zorientovat v nějakém tématu. Dokáže smysluplně, a přesně tak jak potřebuji, vysvětlovat čemu nerozumím. Good-like technology!
Před dvěma roky jsem se vrátil na Facebook, protože jsem chtěl rozjet kariéru jako influencer Popelář. Ze začátku mě to děsně bavilo, ale jak to tak bývá, postupně moje chuť prezentovat výsledky a živit tuhle hydru opadla. Přesunul jsem se do pozice, kdy jsem spíš chtěl vytvořit systém pro úklid odpadků a na Facebooku jsem se stal opět rozčilujícím se uživatelem. Za dva roky jsem tam nasypal mnoho názorů a dnes mi opět došlo, jak zbytečný to je. Naštěstí jsem celou dobu byl věrný blogu a tak mám vše i tady, ale s postováním názorů na FB opět končím. Jsem trvale frustrovaný z hlouposti masy (narcismus, levičáctví, xenofobie) a FB mi to plnými doušky připomíná, bere mi pozornost a křiví povahu. Nechci se však za žádnou cenu uzavřít od veřejného projevu, byť můj blog má dosah jako T-rexovi ruce, ale pro můj pocit to stačí. Jako nástroj pro kontakty a nějaký obchod má smysl, takže jej rušit nebudu – to byla mimochodem před 5 lety velký chyba, protože jsem právě o spoustu kontaktů přišel. Přece jen jsem tam měl 1500 “přátel”.
Před rokem a půl jsem se rozhodl, že začnu investovat na burze. Nejdřív jsem jen chodil okolo, čuměl, nasával (ale to dělám vlastně pořád) a velice pozvolna něco sem tam random koupil. Pak do mého života přišla obrovská změna a příležitost. Dostal jsem se k know-how investování do nemovitostí a začala neuvěřitelná jízda. Tři čtvrtě roku jsem se od rána do večera učil, chodil na schůzky, budoval tým a prožíval 2x denně aha moment. Spousta práce je ještě přede mnou, ale jsem si jistý, že to nejtěžší máme za sebou. Vracím se tedy opět ke studiu trhů a k pozapomenutému portfoliu, které mezitím příjemně vyrostlo (ne moji zásluhou, prostě se vezu na AI vlně). Jedna ze znalostí, kterou je pro mě velice těžké aplikovat, je, že i neprovedení nákupu/prodeje je práce a patří k obchodování.
Všechno, co mi prošlo hlavou a patří k investování mám uloženo zde: https://www.milansalas.cz/tag/investovani/ . Nemá to žádný lad a sklad, je to čistý chaos, jak se ke co mně dostane. Vlastně to ani není tolik o těch informacích, ale spíš o motivaci se učit. K vysvětlování pojmů a principů používám GPT, k rychlým informacím o trhu Perplexity. Nicméně před pár dny jsem utrpěl pád z vrcholu Dunning–Krugerova efektu a usadil jsem se v údolí zoufalství.
Koukám na dokument od Netflixu o jednom z největších ponziho schémat a už po několikáté se přistihnu v úžasu s otevřenou pusou a říkám nahlas, že to snad není možný! 40 let podváděl přátele, úřady, fondy, dozorčí orgány. Neuvěřitelný!
Když si přišel investor zkontrolovat obchody, tak vytiskli fiktivní seznam, ale museli ho nejdřív válet po zemi, aby vypadal používaně a pak ho dát do lednice, aby mu ho nedávali teplý z tiskárny a investor to sežral.
a skvělá parodie:
Skvělá hláška od Mistra dabingu 🙂
Koukám na příspěvky za poslední dobu a je to z podstatné části o ruské invazi na Ukrajinu, bezbřehé tuposti a oportunismu Trumpa a jemu podobných narcistních ubožáků s malým penisem. Změním to, ale to neznamená, že se obecně přestávám zajímat o katastrofy a utrpení lidí a zvířat, které způsobují egoističtí maniakální narcisové. Finanční a morální podpora pro Ukrajinu je u mě stále vysoko na žebříčku priorit zájmu. Ruším však denní zpravodajství. V praxi to znamená, že končím s předplatným Deníku N, které už jsem v záři zrušil, ale obnovil po kauzách Turka. Ne proto, že bych chtěl primárně o této pologramotné nule vědět něco víc, ale protože jsem chtěl podpořit Zdislavu Pokornou, má můj respekt. Ze zpravodajství si nechám pouze Respekt a nepřeberné množství podcastů především z dílny Českého Rozhlasu, jehož práci dlouhodobě považuji za výbornou.
Budu se více zajímat o vzdálenější země, jejich historii, místopis a kulturu. Přidal jsem si do feedu National Geographic a vezmu to pěkně od A do Z podle států na Wiki. Nemám obecně rád předsevzetí, protože jsem schopen si jich denně představit deset a žádné nedodržet, takže i tohle beru velice volně, mělo by mě to především bavit a vzdělávat.
Do nového roku přeji diktátorům smrt, ano skutečně si přeji, aby lidé jako Putin, Kim nebo Asad zdechli a ideálně na nějakou dlouhotrvající bolestivou a psychicky naprosto frustrující nemoc. Nestydím se za to, jsem si zcela jistý, že by tím ubylo utrpení a smrti dětí. Naopak všem dětem a mláďatům, která se narodí přeji, aby měli bezpečné a radostné dětství. Toto je moje nejhlubší přání a chtěl bych svět, ve kterém to nebude utopie ale samozřejmost.
Nikdy nezapomenu!
Pustil jsem si rozhovor s Lunetic v DVTV a příjemně mě překvapilo, jaký jsou to sympoši.
HP jsem nečetl, viděl jsem filmy, nebylo to úplně špatné, ale nijak extra mě to nevzalo. Hra Hogwarts Legacy byla na Epicu zdarma, takže jsem si pro ni došel a začal to smažit. Má to skvělou atmosféru magična, tajemna a dobrodružství. Dost mě to chytlo, obdobně jako Kingdome Come 1. Je to taktéž krásný propracovaný svět a fakt mě baví zkoumat zákoutí Bradavic. Jsem napjatý, jak se hra bude vyvíjet dál. Zatím jsem na úplném začátku.
„Aby bylo jasno, mládenečku,
já děti nemůžu ani vystát. Dneska je to sice v módě, že se s vámi
všichni neuvěřitelně párají — já ale ne! Já nejsem ani trochu přítel
dětí. Pro mě nejsou děti nic než omezení křiklouni, otrapové, co
všechno rozbijí, marmeládou zamatlají knihy a roztrhají stránky a
houby je zajímá, jestli dospělí náhodou taky nemají své starosti a
trápení. Říkám to jenom proto, abys hned zkraje věděl, na čem jsi. Kromě toho nemám žádné knížky pro děti a jiné ti neprodám. Tak
doufám, že jsme si rozuměli!“
Nekonečný příběh
„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“
Karel Čapek
Čím dál víc si uvědomuji pomijivost života
Kdyby vám třeba virolog otevřel kapotu u auta a říkal, že tam motor není, ačkoliv by ještě vrněl a byl teplý, s tím, že je to jeho názor, každý by ho považoval za magora a vedle stojící automechanik by ho patrně vzal po hlavě heverem. Když má ale automechanik jasný názor na neexistenci globálního oteplování či ví o spoustě parazitů ve vašem mozku, nemůže mu to parazitolog snadno vymluvit nebo ho vzít tasemnicí po hlavě.
Julius Lukeš pro Deník N
Pamatujete na pár z koncertu Coldplay? Tak samozřejmě naprosto zničené životy té paní a jejich dětí. Ne proto, že se jim rozpadla rodina – ta podle všeho nefungovala už předtím –, ale kvůli šikaně, výhrůžkám a shamingu online i v reálu. Mně to taky přišlo děsně vtipné a usmál jsem se, ale pomlouvat ji pak nebo z toho usuzovat, co je zač, už je za hranou. Byl jsem svědkem podobné věci v mém okolí a jasně říkám, že ti, kdo osobní záležitosti využívají ve svůj prospěch nebo čistě ze škodolibosti, u mě skončili.
„Na Wellsově románu (Osvobození světa) je pozoruhodný jeho pesimismus,“ konstatovala recenze otištěná v sociálnědemokratickém Právu lidu 19. června 1914, tedy devět dní před atentátem v Sarajevu, jenž rozpoutal první světovou válku. „Předpokládá,“ pokračoval anonymní recenzent, „že lidstvo je už tak bláznivé, že nezmoudří jen škodou, ale že bude třeba příšerných katastrof, nežli se nahlédne absurdnost válek a soukromokapitalistického řádu.“
Když tak koukám na Zůnu, tak mi přijde, že volby jsou vlastně úplně random záležitost. Nebylo by nakonec lepší nevybírat z kandidátů, ale losovat mezi všemi svéprávnými lidmi? Sortition se tomu říká. Píše o tom Kechlibar zde:
Když budeme rychleji povolovat stavby, bude víc bytů, domů a vše bude na trhu s bydlením lepší. Já myslím (a může to být samozřejmě úplně mimo), že samo o sobě to vůbec nic nezmění, protože pokud nadále nedokážu sehnat řemeslníka, tak mi je papír Stavba povolena k prdu. A Řemeslník s velkým Ř mi přijde naprosto ohrožený druh.
USA, Maďarsko a Slovensko jsou členy NATO jen de jure. De facto neudělají nic nebo v horším případě budou kolaborovat. Česko na tom není o moc lépe. Já jsem připraven jít se fyzicky bránit pokud nás vlády nezradí. Pokud budeme lavírovat, tak odjíždím do zemí, kde nemusím pochybovat o tom, jestli se budou bránit. Pro mě je to aktuálně Švédsko. Všichni máme pasy s dlouhou platností, jsme psychicky připravení na exit i na výrazný diskomfort. Tohle je třeba si přiznat a vyrovnat se s tím.
Rusáci jsou totálně na koni, Witkoff je normální ruský agent. Změna režimu se může odehrát během několika měsíců. Reálně se u nás vůbec nemusí střílet, ale nastane něco jako normalizace 2.0 a postupně se budou měnit pravidla hry a toky peněz. Každý autoritář na tom vydělá, každý obyčejný člověk na tom bude hůř. Pár hyen bude kolaborovat a napakuje se.
Tvrzení, že Rusko jistě nezaútočí na Evropu, zní stejně jako tvrzení, že nezaútočí na Ukrajinu. O tom, na koho Rusko zaútočí, rozhoduje Rusko. Ne lidé, kteří ho buď hájí, nebo ruské agresivitě nerozumí, či chtějí být zajímaví popíračstvím na sítích. Důsledky poneseme všichni bez ohledu na to, co kdo předtím říkal.