Dal jsem si pauzu od blogu na měsíc. Jako obvykle nejsem totiž schopen dělat cokoliv akorát, takže předpokládám, že teď tu budu zase sázet osmnáct věcí denně. V mém světě nejsou polovodiče. Buďto to vede proud nebo nevede. Bílá nebo černá, buď jsem pologramotná opice nebo příčetný člověk, který ví, že největší rakovinou lidstva jsou ruské kremrole.

Během publikační pauzy, jak tomu my akademenci říkáme, jsem oslavil 100 dní sober skleničkou horké dýňové limonády. Přeji sám sobě, další 100 dní let bez chlastu, cigár a všech jiných drog. Cítím se skvěle a posílám tímto na Valentýna polibek na cestu do prdele všem posměváčkům, kteří potřebují, abych kalil, aby sami nemuseli čelit tomu, že jsou feťáci.

Ne, mám vás rád, vím, jak těžký je se na to vykašlat.

Právě jsem se diagnostikoval…

Ilithiophobia je neologismus definovaný jako silná, přetrvávající intolerance nebo strach z hlouposti. Tento termín, odvozený z řeckých slov ilithios (hloupost) a phobos (strach), se používá k popisu intenzivní averze k neinteligentnímu chování nebo ignorantským lidem.

Kladu si neustále otázku, jak je možné, že si do čela zvolíme naprosté ignoranty, narcise, egoisty a hlupáky, když všechny tyto vlastnosti při osobním kontaktu každému vadí. Nevím, hádám, že odpověď bude vězet v naší evoluci, kdy při boji a strachu šoupneme před sebe ty největší velkohubé magory. Jednou za čas shoda všech okolností vysublimuje a máme v čele ministerstva zdravotnictví v USA totálního ňoumu, který nechápe ten nejzákladnější princip vědy. To samé se stalo v Česku na ministerstvu životního prostředí. Instituce, která je tu od toho, abychom si produkcí odpadu nezasvinili všechno kolem sebe, vede člověk, který říká, že nic takového se neděje. Máme latrínu plnou hoven, ta hovna tečou po ulici, dýcháme ten smrad, celá vědecká komunita říká: je potřeba větší díry na sračky nebo produkovat méně sraček nebo produkovat jiné sračky, které nám tolik nebudou vadit a ideálně kombinace všech možností, aby se efekt snižování sraček na Zemi maximalizoval. A my si do výkonného čela této problematiky dosadíme někoho, kdo říká: já bych tu díru zmenšil, ty sračky nejsou naše, tak neserte. Ten systém je špatnej, demokracie musí mít pojistky, aby se do čela nedostal kretén. Nemám tušení, jak by taková pojistka měla vypadat. Akademická sféra také často selhává, když třeba na US univerzitách vybují falešná doktrína ohledně Palestiny, je to tou slonovinovou věží, ve které pak dlí mudrlanti odtržení od reality? Přijde mi, že bychom lepších výsledků jako civilizace dosahovali losováním lídrů z průměru. Pravděpodobnost, že se do čela dostane totální psychouš a narcis je pak cca 2%, zároveň není třeba, aby v čele stál nějakej ultron, postačí vobyčejnej slušnej člověk. Měl by supr plat, doživotní rentu a byl by na vždy vyřazen z dalšího losování. Sortition.

Musel jsem si ulevit po tom, co jsem si vyslechl rozhovor s Danielem Kortusem v DVTV.

https://www.dvtv.cz/dvtv/videos/kdyz-jsem-slysel-turka-zdesil-jsem-se-klimaticka-zmena-neni-konec-sveta-ale-nekdo-musi-rict-ze-tihle-lide-lzou-mini-vedec

Těžko si lze představit něco trapnějšího a víc ponižujícího než to, že je starýmu, úchylnýmu páprdovi potřeba dávat “nobelovku,” aby byl od něj klid a přestal se vztekat. Žijeme v jednom z nejšílenějších dílů South Parku. A není to vtipný ani trochu.

Vratislav Filípek

Před dvěma roky jsem se vrátil na Facebook, protože jsem chtěl rozjet kariéru jako influencer Popelář. Ze začátku mě to děsně bavilo, ale jak to tak bývá, postupně moje chuť prezentovat výsledky a živit tuhle hydru opadla. Přesunul jsem se do pozice, kdy jsem spíš chtěl vytvořit systém pro úklid odpadků a na Facebooku jsem se stal opět rozčilujícím se uživatelem. Za dva roky jsem tam nasypal mnoho názorů a dnes mi opět došlo, jak zbytečný to je. Naštěstí jsem celou dobu byl věrný blogu a tak mám vše i tady, ale s postováním názorů na FB opět končím. Jsem trvale frustrovaný z hlouposti masy (narcismus, levičáctví, xenofobie) a FB mi to plnými doušky připomíná, bere mi pozornost a křiví povahu. Nechci se však za žádnou cenu uzavřít od veřejného projevu, byť můj blog má dosah jako T-rexovi ruce, ale pro můj pocit to stačí. Jako nástroj pro kontakty a nějaký obchod má smysl, takže jej rušit nebudu – to byla mimochodem před 5 lety velký chyba, protože jsem právě o spoustu kontaktů přišel. Přece jen jsem tam měl 1500 “přátel”.

Před rokem a půl jsem se rozhodl, že začnu investovat na burze. Nejdřív jsem jen chodil okolo, čuměl, nasával (ale to dělám vlastně pořád) a velice pozvolna něco sem tam random koupil. Pak do mého života přišla obrovská změna a příležitost. Dostal jsem se k know-how investování do nemovitostí a začala neuvěřitelná jízda. Tři čtvrtě roku jsem se od rána do večera učil, chodil na schůzky, budoval tým a prožíval 2x denně aha moment. Spousta práce je ještě přede mnou, ale jsem si jistý, že to nejtěžší máme za sebou. Vracím se tedy opět ke studiu trhů a k pozapomenutému portfoliu, které mezitím příjemně vyrostlo (ne moji zásluhou, prostě se vezu na AI vlně). Jedna ze znalostí, kterou je pro mě velice těžké aplikovat, je, že i neprovedení nákupu/prodeje je práce a patří k obchodování.

Všechno, co mi prošlo hlavou a patří k investování mám uloženo zde: https://www.milansalas.cz/tag/investovani/ . Nemá to žádný lad a sklad, je to čistý chaos, jak se ke co mně dostane. Vlastně to ani není tolik o těch informacích, ale spíš o motivaci se učit. K vysvětlování pojmů a principů používám GPT, k rychlým informacím o trhu Perplexity. Nicméně před pár dny jsem utrpěl pád z vrcholu Dunning–Krugerova efektu a usadil jsem se v údolí zoufalství.

Koukám na příspěvky za poslední dobu a je to z podstatné části o ruské invazi na Ukrajinu, bezbřehé tuposti a oportunismu Trumpa a jemu podobných narcistních ubožáků s malým penisem. Změním to, ale to neznamená, že se obecně přestávám zajímat o katastrofy a utrpení lidí a zvířat, které způsobují egoističtí maniakální narcisové. Finanční a morální podpora pro Ukrajinu je u mě stále vysoko na žebříčku priorit zájmu. Ruším však denní zpravodajství. V praxi to znamená, že končím s předplatným Deníku N, které už jsem v záři zrušil, ale obnovil po kauzách Turka. Ne proto, že bych chtěl primárně o této pologramotné nule vědět něco víc, ale protože jsem chtěl podpořit Zdislavu Pokornou, má můj respekt. Ze zpravodajství si nechám pouze Respekt a nepřeberné množství podcastů především z dílny Českého Rozhlasu, jehož práci dlouhodobě považuji za výbornou.

Budu se více zajímat o vzdálenější země, jejich historii, místopis a kulturu. Přidal jsem si do feedu National Geographic a vezmu to pěkně od A do Z podle států na Wiki. Nemám obecně rád předsevzetí, protože jsem schopen si jich denně představit deset a žádné nedodržet, takže i tohle beru velice volně, mělo by mě to především bavit a vzdělávat.

Do nového roku přeji diktátorům smrt, ano skutečně si přeji, aby lidé jako Putin, Kim nebo Asad zdechli a ideálně na nějakou dlouhotrvající bolestivou a psychicky naprosto frustrující nemoc. Nestydím se za to, jsem si zcela jistý, že by tím ubylo utrpení a smrti dětí. Naopak všem dětem a mláďatům, která se narodí přeji, aby měli bezpečné a radostné dětství. Toto je moje nejhlubší přání a chtěl bych svět, ve kterém to nebude utopie ale samozřejmost.

Nikdy nezapomenu!