4. července bude naše planeta v afelu, tzn. nejdále od Slunce během roku. Oslavy tohoto výročí nepatří k těm nejpopulárnějším, ale to věci, které dávají smysl, obecně nejsou. Aby bylo něco populární a masové, tak to musí být vymyšlená hovadina, třeba mlátit ženský klackem ku příležitosti zmrtvýchvstání božího syna, který byl obětován, aby vykoupil lidi z hříchu. Ale ať si každý věří, čemu chce a dělá co, chce, když u toho neubližuje ostatním, že…

No, takže já v úterý oslavím afélium a zamyslím se nad tím, jaké to je být 152 097 700 km do Slunce. Slunovrat se na třeba docela slaví, ale to je asi pochopitelné, protože obzvlášť ten zimní je taková psychologická hranice. Navíc slunovratu si jde všimnou prostým pozorování a je tomu tedy dosti dávno, kdy nějakým způsobem figuruje v historii lidstva. Afélium si musí člověk spočítat a ještě k tomu přijmout koncept, že Země obíhá kolem Slunce a ne obráceně, což, jak víme, lidem chvíli trvalo.

Šťastné a veselé afélium!